Přidat odpověď
libiku, jj, mně jde vpodstatě jen o ten řekněme zbytečný stud. Ty také často píšeš, že se člověk nemá až tak prožívat, a tohle do toho dle mého patří.
Co se týká upíra (pokud by takový mládenec opravdu existoval - tj. na vsi, vyoutovaný gay, převlek, přezdívka, a to vše v RD u maminky), je dle mého na místě spíše zájem o jeho duševní zdraví - pokud si prostě blbne, ale jinak je v pohodě, tak jeho věc. Kamarádkám bych řekla, že bát se ho nemusí a jinak "to jsou holt dneska ti mladí" (ač vím, že takoví byli někteří vždy, a s věkem to moc nesouvisí).
Pokud se opravdu cítí být upírem a básní o tom, že jednou zkusí někomu prokousnout krk, nebo se propadá do depresí, bludů apod., snažila bych se ho nasměrovat k odborné pomoci.
Předchozí