Já manžela moc často vstávat nevidím, protože on vstává před pátou, já po šesté a syn po půl sedmé. I o víkendu málokdy vstáváme vyloženě společně, většinou on je vzhůru dřív a jde dolů...ale co jsem tak párkrát viděla, tak se probudí, chvíli se převaluje, pak si sedne a za chvilku vstane (ale je to tak minuta?). Syn, to je kapitola sama pro sebe, ten absolutně neslyší budík, i když ho slyšíme my po celém baráku a on ho má ani ne půl metru od hlavy...spí jak dřevo...takže ho nakonec musím jít vzbudit já...chvíli se válí, občas u toho ještě znovu usíná a pak se zvedne a jde dolů...pak se dole znovu rozkoukává, pak se nasnídá a bleskově v pár minutách vyčistí zuby, obleče a jde...vždycky mě drtí tím, jak má spoustu času, že vylézá z postele třeba 15 minut před odchodem, ale nakonec stihne všechno, i tu snídani...tak už to přestávám řešit, dřív jsem se vždycky nervovala, protože odcházíme spolu, potřebujeme stihnout stejný autobus...teď už jsem ho přestala popohánět a zatím jsme to vždycky stihli