Jasně takže tak by se mělo přistupovat i k transgender. Kdepak by měl chlap chodit v dámských šatech. To by vyděsil sousedy. Nebo kdyby chodil za ruku s jiným klukem.

Jenomže tohle je realita - ten člověk JE jiným pohlavím, přitahují ho / miluje lidi stejného pohlaví.

Upírem / elfem / samurajem / psem / tramvají takový člověk není. A pokud si myslí, že je, tak by se měl léčit. To je to, co je na tom děsivé - ten člověk neví, co / kým je a není s tím srovnaný. Přirovnala bych to třeba k anorexii, kde ty lidi nejsou spokojení se svým tělem, vidí se tlustí atd. To je prostě porucha...

Když upír jde večer do klubu jako upír, tak je to fajn. Když potkám upíra v pražském metru, přijde mi to veselé. Když potkám upíra za přepážkou na dopravním inspektorátu nebo mi přijde upír odečítat plyn, tak mě to vyděsí.
Ale zase - pokud upír za přepážkou toho inspektorátu bude upírem jen tím, že bude mít hezkou sametovou červenou vestičku, tak si toho nejspíš nevšimnu. Pokud bude mít zbroušené zuby, přeoperované uši, vrstvu bílého mejkapu, tak to bude fakt divný.

U dítěte - i dospělého - bych se obávala o duševní zdraví. A chápala bych, že se se sousedky do toho navážejí - protože dospělý člověk, který je přesvědčen o tom, že je upír / ufon / tramvaj, fakt není normální.