Já jsem před každou zkouškou brečela, že ji určitě neudělám a maminka mě musela utěšovat. Záviděla jsem kamarádce, která tvrdila, že zkouška je od slova zkusit a vůbec jí nevadilo, když ji vyrazili. Já byla vždycky tak vynervovana, že jsem se třásla jako list papíru a barvu ve tváři jsem měla taky jako ten papír. Po složené zkoušce chodili spolužáci oslavovat, já stěží dolezla domů, spolkla dva acylpyriny a zbytek dne jsem prospala. Když jsem jela že statnic, tak jsem dostala křeč do ruky, kterou jsem se držela tyče v tramvají a nějaký pán mi do té ruky musel tlouct, abych se pustila. Zkoušky na VŠ mě určitě připravily o mnoho let života.