K_at, měla jsem mezi Vietnamci kamarádku, teda do doby, než ji jakýsi Ukrajinec zastřelil v krámku (a před očima jejího tehdy 12-letého syna, toho kluka mi bylo líto nejvíc). Ti, co sem přišli před r. 1989, obvykle mluví česky, protože měli možnosti se to naučit. Oni sem přišli po skončené válce ve Vietnamu a chtěli se vyučit v nějakém řemesle, aby e pak mohli vrátit a pracovat doma. Za války byla jejich výuka dosti omezená, kluci hlavně bojovali. Taky ta první generace, co sem přišla, byla jak uminutá po zbraních, a pokud neměli malorážku pod polštářem, tak neusnuli. Jenže malorážky se tu volně neprodávaly, ty byly jen na zbrojní pas, tak houfně kupovali aspoň vzduchovky. Přišli sem za neskutečně tvrdých podmínek: nesměli se stýkat kluci s holkama, pokud by některá dívčina náhodou otěhotněla, jela okamžitě domů. Řada z nich se taky do Vietnamu vrátila a dodneška češtinu nezapomněli. Po znovusjednocení Německa v r. 1990 byli vytlačeni z bývalého východního Německa a měli se vrátit domů. Jenže u nich návrat domů znamenal neúspěch, všichni by je pomluvili. Tak se přelili z Německa do Čech a začali obchodovat. Mnozí z Vás si jistě vzpomenou na nekonečné fronty vietnamských stánků na hranici s Německem, na zboží, co se tam prodávalo, na neproclený chlast a cigarety, na šťáry, co tam probíhaly... Co taky měli jiného dělat, když česky neuměli ani žbleptnout, když uměli jen německy? Němci je vyhnali, tak byli rádi, že se uchytili aspoň v Čechách. Oni byli teda neuvěřitelně skromní a bydleli za nepředstavitelných podmínek. Jednak bydleli pomalu v ruinách, Češi se k nim chovali jako k podlidem, kradli jim zboží (ono teda mělo naprosto tristní kvalitu, ale bylo velmi levné, ale třeba v 90.letech oblékali pomalu polovinu národa. Co se nesehnalo v krámu, to mívali Vietnamci. No, a postupně sem přicházela mladší generace. Dneska jsou v prodejnách na vesnicích, a kdyby v mnohých místech neprodávali potraviny Vietnamci, tak místní jezdí i 20 km do nejbližšího supermarketu. Legendou je i jejich pracovitost. Mnozí si myslí, že jsou pracovití. Nejsou, a nebudou, jsou neuvěřitelně líní. Oni totiž v životě nebudou pracovat ve fabrice na pásu, to je poslední možnost, jak by Vietnamec přišel k obživě. On bude klidně spát na matraci ve sklepě, ale on bude obchodovat. Protože ví, že ve kšeftu si jaxi víc vydělá. Na co by hákoval v Kolbence za minimálku a nechal se jebat od zfrustrovaného šéfa, když může za pomoci ostatních máknout, vypracovat se, mít vlastní obchod a koupit si klidně prvorepublikový dům na náměstí? A věz, že řada z nich se takto vypracovala. Své děti dokážou neuvěřitelně tvrdě přitáhnout k učení. Neexistuje, aby se dítko poflakovalo a mělo ve škole špatné známky! To mu rodiče okamžitě najdou doučování nebo ho k tomu učení donutí jiným způsobem, ale donutí ho. Děti jsou pro Vietnamce naprostou prioritou, záleží jim na tom, aby byly v životě úspěšné. A víš proč tohle všechno dělají? Protože dostali šanci na lepší život. Proto chtějí, aby se jejich děti měly lépe. Já se s mojí Vietnamkou seznámila tak, že jsem si za oknem večerky přečetla inzerát, že hledají učitelku na doučování 8-letého kluka. Tak jsem se u nich ohlásila a oni mne na to doučko přijali. Po dvou hodinách mi došlo, že hoch žádné doučko nepotřebuje, že je neskutečně chytrý, ale co mu skutečně chybí, je znalost českých reálií. To mu jeho vietnamská rodina dát nemohla. Logicky, protože je sama neznala. A taky maminka byla až do večera v krámu, kam ale sebou malé dítě brát nechtěla. Takže jsme milého hocha začali brát na různé akce, na fotbal, do muzeí, na výlety... Aby prostě poznal české reálie. Byli jsme na výletě v Praze, jeli jsme do jeskyní (tam teda byl i s kamarádem a klukům se tam tak líbilo, že tam další týden v neděli vytáhli i svoje rodiče. Ti byli v nějakých jeskyních možná poprvé v životě). Normálně jsme se navštěvovali a oni mne na oplátku seznamovali s kulturou vietnamskou. No, a pak hochovi Ukrajinec zastřelil maminku a rodina se odstěhovala. Dodneška na tu holku nemůžu zapomenou, takový konec si nezasloužila. Ona tu totiž měla bratra, a ten propadnul drogám. Drogy jsou u mladé vietnamské generace obrovský problém. No, a maminka z Vietnamu jí neustále bombardovala, že na bratra nedává pozor (ta holčina byla totiž o několik let starší než její brácha), že mu nepomáhá a to že by měla, jenže jak mu mohla pomoci, když každou korunu okamžitě projel v herně nebo v drogách? A taky měla svojí rodinu, o kterou se musela postarat. Vzpomínám i na toho hocha, co asi dělá a kde je mu konec. Byl to neskutečně chytrý kluk, doufám, že něco vystudoval a že se mu vede dobře.