Podobně jako ty, i já jsem si rodičovství představovala velmi naivně. Navíc jsem z okruhu známých byla první, takže nebylo kde nahlédnout do reality. Měla mě varovat slova kolegyně z práce, že když měla první mimino a její manžel se občas zastavil v poledne doma na oběd, tak ona byla ještě v noční košili. Ale nevarovala, místo toho jsem si nastudovala v chytrých knihách např. že "jeden až dva dny po porodu mohou stehy silně pobolívat" nebo "správně vedený novorozenec spí 18-20 hodin denně" (a já přece budu mít správně vedené dítě, že...). Střet s realitou byl drsný, novorozenec řval snad nonstop a já si nemohla dva měsíce sednout. Postupem času jsme se seznámili s pojmy jako porucha autistického spektra, vývojová dysfázie, skolióza apod. Ale jsem vlastně spokojená, jen mé představy byly zcela jiné. Tomuhle bych stejně předem neuvěřila, tady žádné varování nebylo možné