Já jsem asi taky žádné představy neměla...měla jsem syna celkem pozdě, ve 33 letech, od kamarádek a příbuzných, kteří měli děti, jsem už měla nějakou představu, jak život s dětmi vypadá a žádné konkrétní životní plány, do kterých by mělo dítě zapadnout, jsem neměla...od mládí jsem prostě předpokládala, že si jednou najdu hodného manžela, budeme mít spolu dítě a budeme si tak nějak spokojeně žít...nic konkrétního, protože jsem těžko mohla předpokládat, jaké to dítě bude...ani jsem neměla žádné preference ohledně chlapečka, nebo holčičky (manžel si tedy moc přál holčičku). Neměla jsem žádné představy ve smyslu, jestli se vyspím/nevyspím, nebo co a jak budu nebo nebudu dělat...prostě jsem to všechno brala tak nějak jak to přicházelo, nezaskočilo mě vlastně asi nic...ze svého okolí i z netu apod. jsem věděla, že děti jsou různé a že si jaksi nemůžu vybrat, jaké bude zrovna to moje