Ale vlastně jo, jedna věc mě trochu překvapila a zaskočila - ten jeho nezájem o jídlo...ať už šlo o kojení (ač jsme se dlouho snažili, nezdařilo se...), tak i později o normální jídlo...neznali jsme takové to, že by se nám sápal na jídlo a chtěl ochutnat to, co máme my, nebo že by jedl s nějakou radostí a chutí, nebo že by se sám hlásil, že chce jíst, že má hlad, to jsme prakticky v jeho dětském věku nezažili...většinou jedl tak nějak z donucení, z hladu, ale hlavně aby to bylo nejrychleji vyřízené a pryč od toho...no ale tak to prostě je a jedlíka z něj neudělám, tak jsme se s tím tak nějak smířili a hledali přijatelný kompromis mezi naším "vždyť už musíš mít po tak dlouhé době hlad" a jeho "ne, já nechci jíst"