Myslím, že jsem si to raději moc nepředstavovala. Prostě budeme mít dítě. Porodu jsem se děsně bála od puberty, kdy nám ho pustili ve škole na videu, v těhu jsem to vypustila, ptž ven to muselo. Po porodu jsem si říkala, že už nic nemůže být tak strašný a že to nějak dáme. Hlavně jsem z nich chtěla vychovat slušné lidi, což se myslím (doufám) zatím daří. Ale nečekala jsem, jak mne bude trápit každá jejich nemoc, nepohoda, neúspěch a neštěstí, starosti se školami a vzděláváním obecně, to mne teda drtí dost.