No, dneska se to trošku přehání zas na opačnou stranu, člověk se připravuje (je připravován) na nejhorší. Laktační psychóza, poporodní blues, nevyspání, odcizení s manželem/partnerem, popraskaný břicho a kdesi cosi.
Měla jsem z toho všeho hrozne strach a nic z toho se nestalo. Byl to zbytečnej stres předem, ale valí se to že všech stran. Pak jsem konečně porodila a nestačila se divit, že normálně kojim, se vztahem s manželem to ani nehlo, deprese nemám žádný a břicho 14 dní po porodu jak kdybych nikdy těhotná nebyla. Nějakou záplavu nevídaných hormonů jsem taky nepostřehla, snad krom toho, že jsem se těšila, jak se po porodu (26 hodin) vyspím a nešlo mi to ještě druhej den