Přidat odpověď
Mně nejvíc bavilo to miminkovský období. Všechno bylo vlastně jednoduché, všechno hodně podobné tomu dřív, jen jsem s sebou tahala kočárek.
Ale bylo to jen na chvilku, najednou byly tři a jedno už v tom věku, co mi nevyhovuje, batolata a malí školkáčci nejsou nic pro mě. Pak až zase školáci.
A já jsem tedy po dítěti toužila, treda po dětech, aniž jsem přemýšlela nad tím, co to obnáší.
Ale přišlo to spolu se stálým partnerem, takže nevím, jak by to bylo, kdybych ho neměla.
A kdybych se vlastního dítěte nedočkala, určitě bych se realizovala v nějaké náhradní péči o starší děti, protože natolata a školku fakt ne, a mimina jsem si neuměla představit. A pak i nejspíš v té škole. Jestli by to potlačilo mé případné touhy po vlastním dítěti, to neodhadnu, ale cokoliv spojené se školou a školními dětmi mám v sobě od mala, tomu bych neutekla.
Předchozí