přemýšlím, které období bavilo nejvíc mě... miminka byla fajn, jsou roztomilá, krásně voní, žvatlají, postupně dělají grimasy, začíná se projevovat osobnost, smysl pro humor, taky krásně voní (vím, že jsem to už jmenovala, ale miminka prostě krásně VONÍ, ta vůně hlavičky kojeňátka, to je prostě nejvíc )
pak se začnou batolit a jsou to kompletní osůbky, mají svou povahu, osobnost, jsou to takoví malí človíčkové a všechno hrozně chtějí vidět a vědět a nasávají a vnímají tak opravdově... pak školkáčci, ti jsou tak důležití a vážní ve svých hrách, všechno je pro ně tak opravdové a prožívají všechno na 1000 procent... asi nejnudnější je věk během základky, tam plně chápu anglické školství, které pošle dítě do internátní školy a vyplivne malého dospěláka... pak puberta, to je jízda jak na horské dráze, spousta smíchu, spousta křiku a staženýho žaludku a zase výbuchy euforie střídané pocity "já už nechci, to nedám"... no a pak najednou koukáš a ono to dospělo, je to kompletní nový člověk, má vlastní názory, klidně s tebou diskutuje o těch tvých a jen tak mezi řečí zjistíš, že tě ve spoustě věcí přerostl a vyzná se i v tom, čemu ty sama nerozumíš...
no prostě děti, to je jízda