Libiku,
no nevím, zrovna ten případ v rodině, který máš na mysli byl "rychlej", ale když vidím ve zpravodajství děti/dospělý, co v tom kómatu leží už několik let... a není to jen vigilní kóma, ono stačí těžký mentální postižení, a tam to už vůbec není "rychlý", to jsou často desítky let. Fakt na tohle nemám. Zničilo by mě to, zničilo by to komplet veškerý vztahy, protože to není péče typu "postarám se o starýho dědu, protože je to můj táta", jako to měla babička, která měla svýho otce doma až na poslední týden jeho života, a dožil se 99 let. Nebyla na to sama, neměla existenční problémy a děda se sice poslední rok posrával a nevěděl, která bije, ale vzhledem k věku bylo všem jasný, že mu ty podvlíkačky nebudou měnit ještě dvacet let. On je fakt rozdíl dosloužit někomu, kdo je na konci cesty, tím spíš, když je to tvůj rodič/partner... a mít doma x desítek let dospělýho člověka na úrovni ročního dítěte, ovšem se silou a váhou třicetiletýho. Navíc tě k němu ani nevážou žádný vzpomínky na dobu, kdy byl "v pořádku", protože nikdy v pořádku nebyl. To dá málokdo. A není to vůbec veselý a dost často to končí tragicky.