Mmch, výstižný komentář Martina Jaroše na FB.

"K tomu Zemanovi. Mně už včera vlastně ani nepřišlo ani tak důležité, co říkal o Rusku. Pro mě mělo větší význam, jak se choval k moderátorce - Terezii Tománkové.
Představte si to. Jste chlap, kterému je 76 let. Máte za sebou bohatý a úspěšný život, viděl jste svět ve všech jeho proměnách, měl byste být moudrý až na půdu. Profesně jste dosáhl absolutního triumfu - dvakrát jste vyhrál prezidentské volby, celá desetiletí určujete politiku své země. Máte splněno jako málokdo jiný na světě. O nic vám nejde, protože žádné další volby už nebudou. Měl byste být nad věcí jako nikdo - spokojeně se ohlížet zpátky, chápat lidi, dávat dobré rady a trousit moudra a příběhy.
Ale vy ne. Vy ještě i v této chvíli cítíte potřebu ponižovat novinářku, která je o dvě generace mladší než vy. Opakovaně naznačujete, že je pitomá, jste kousavý v každé replice, dáváte jí to sežrat, užíváte si to. Musíte shazovat druhého a potvrzovat svou dominanci i v situaci, která je z hierarchického hlediska zcela jasná a kde by asi každá normální duše ocenila spíš laskavý, rovnostářský přístup.
To je podle mě jádro Zemanova problému. Vždycky jsem myslel, že je to zraněná duše, která se mstí. Podle mě vždycky totálně pohrdal všemi lidmi kromě sebe sama. Zejména lidmi, kteří jsou podle jeho názoru "nevzdělaní" - přičemž kritéria testu určuje on sám a jsou postavená na jeho vlastním druhu sčetlosti; neuznává, že jiní lidé mohou být silní v jiných oborech než on.
Vždycky jsem se divil tomu, že ho jeho voliči pokládali za lidového člověka, který jim rozumí a který se jich zastane - nic mi nepřišlo vzdálenější od pravdy. To, že jíte tlačenku s cibulí a chováte se jako zupák, to z vás ještě nedělá lidového člověka. Zeman si sice úzkostlivě drží plebejskou image, ale ve skutečnosti je to podle mě naopak nejvíc antilidový člověk v české politice. Pohrdá všemi, vysmívá se slabším, jeho pravý vztah k "dolním deseti miliónům" se dobře ukázal třeba na jeho přístupu k exekucím a dluhům. Jeho voliči by asi byli šokovaní, kdyby věděli, jak na háku je jejich prezident ve skutečnosti má. Zeman to prostě jen dobře hraje, což spoustě lidí imponuje - ostatně víme, že někteří psychopati bývají ve společnosti extrémně úspěšní.
K naší smůle se to zrovna teď tak sešlo, že Česko řídí dva psycho- a sociopati zcela odlišného druhu - prezident a premiér. Vzájemná hra a protihra těchto dvou jedinců - kteří by v lepší firmě nemohli projít psychologickými testy ani na úroveň středního manažera - určuje naše dějiny zrovna v době, kdy čelíme největší krizi. Resp. je docela logické, že čelíme největší krizi právě v době, kdy se na vrcholu přetahují dva psychopati. Tohle by nedala žádná země, i na jinak celkem robustní Česko je toho moc.
Babiš je podle mě také mentální outsider, ovšem zcela jiného druhu. Zeman je podle mě krutější hráč, který jede svou osobní vendettu proti lidstvu a záměrně chce škodit - je to jeho cílem. Myslím, že Babiš ani tolik emocí nemá, dokonce ani těch negativních. Babiše jsem vždycky vnímal jako jednoúčelový stroj na budování velkých kolchozů, jako zemědělského účetního na steroidech. Nemá empatii, myslím, že v praxi skoro nikdy ani nenaslouchá partnerovi v rozhovoru, mele si jen to své a jde jen za svým cílem. Zatímco Zeman je (zlý) psycholog, Babiš upřímně nechápe, že s ním lidé nesouhlasí a že všichni nechtějí to, co on. Není v něm možná ta záměrná krutost jako v Zemanovi, jen prostě jde přes mrtvoly.
Je peklo dát si do čela státu zrovna tyhle dva týpky naráz. Zeman je v tomhle souboji asi silnější a Babiš nás někdy i nevědomky zachraňuje, protože jako totální pragmatik nemá důvod rozházet si to s EU, kde má byznys. Ale stejně je peklo je mít takhle pohromadě. Nedivím se té náladě, která v Česku panuje.
Myslím, že jako země jsme teď zralí trošku na relax - na období normálnějších politiků, kteří možná nejsou až tak psychopaticky vzrušující osobnosti, ale nebudou s republikou mentálně smýkat z extrému do extrému. Třeba lidi jako Vít Rakušan - snad se teď neurazí. Co se kandidátů na prezidenty týče, sleduju třeba rektorku Mendelovy univerzity Danuši Nerudovou. Taková česká paní Čaputová, když to hodně zjednoduším. Neříkám, že o ní vím dost, musím ji ještě mnohem lépe poznat. Ale myslím, že psychologicky ta země někoho takového potřebuje."