TaJ, takhle to má dcera s koňmi. Nikdy jsme ji k tomu nevedli, ale ona už coby roční mimino, když jsme s ní prohlíželi knížku s Ladovymi obrázky zvířat, tak se neustále vracela ke koníčkovi a koně milovala, i když ještě neuměla ani pořádně mluvit. V devíti letech, aniž nám co řekla, se sama přihlásila do jezdeckého oddílu na opačném konci města a i když měla spoustu i jiných koníčků, keramiku, vytvarku, turistický oddíl, sborový zpěv (škola ji v těch koniccich strašně překážela), tak nakonec převážili ti koně a vystudovala i Střední zemědělskou školu, obor chov koní a jezdectví. Říkám si, jestli tu lásku ke koním nezdědila po BM selských předcích. Z mojí strany to být nemohlo, u nás zadní sedláci nebyli.