"Na druhou stranu - co já si pamatuju z gymplu z biologie. A to byl celkem oblíbený předmět a měla jsem vždy jedničku. Stejně člověk v té hlavně nakonec udrží jen to, co ho baví. A hlavně to, co v životě potřebuje. Kolik si toho reálně pamatujeme ze školy? Krom čtení, psaní jakž takž bez chyb a trochy kupeckých počtů?"

Jsem naprosto přesvědčená, že vzdělání a význam vzdělání neleží v tom "co si pamatuju ze školy". "Stejně se to naučí a hned zapomenou" vnímám jako nepochopení toho, jak funguje mozek. Je to kouzelná skříňka plná šuplíků, které se ve správnou chvíli otevírají. Nikdy se ti nestalo, že sis najednou "vzpomněla", uvědomila něco, co jsi považovala za dávno zapomenuté a ztracené? To, že si ve 40 nepamatuju vzorec terpenu zpaměti, neznamená, že výuka chemie na ZŠ (SŠ, už nevím, kdy se o terpenech mluví) neměla smysl, protože jednak rámcově vím, co to je, jednak si detaily umím dohledat, což by bylo těžké, kdybych si musela o nich přečíst všechno, případně netušila, že mám nějaké terpeny znát. Nemluvě o tom, že ve škole se prostě člověk postupně učí napřed číst, pak číst a pochopit a z toho číst, pochopit a zapamatovat důležité a nakonec přečíst, pochopit, zapamatovat a odlišit dobré a špatné zdroje. Tuhle superschopnost dítě nezíská za týden. Škola je prostě proces naučení tohohle a není důležité to, co si v dospělosti pamatujeme, vzdělání dává základ dalšímu učení se, znalostem a schopnostem. Nemám ráda to zjednodušení, stejně si ze ZŠ nic nepamatuju (nepamatujou), tak je to jedno. Ono právě není.