Já mám pocit, že už léta se dostáváme do určitého rozporu.

Na jednu stranu se mluví o tom, že nedávná praxe, kdy se dítě při rozvodu většinově nechalo do výchovy matce, dětem nesvědčí, protože dítě potřebuje oba rodiče a těmto dětem pak chyběly mužské vzory, zvláště když je nemohl nahradit třeba děda nebo strejda (myslím příbuzný, ne partner matky).

A na druhou stranu se říká, že hlavní je láska, tak proč neumožnit společnou výchovu/adopci dvěma mužům nebo ženám a umělé oplodnění ženě bez partnera (tedy nevím, jestli to ještě platí).

Takže na jednu stranu říkáme, jak je v rodině, ve výchově důležitý ten "ženský" vzor i "mužský" vzor, na druhou říkáme, že je jedno, jakého pohlaví jsou ti dva rodiče nebo že stačí jen jeden.