nevím, možná jsou hračkářství genderově nevyvážená, ale moje děti stejně k hračkám přistupovaly svým mužským / ženským způsobem. Kluk drandil po parku s kočárkem - ale z kočárku vyhodil panenku a přejížděl s ním obrubníky a kanály a dokonce si lehal na zem a pozoroval, jak kolečka jedou přes překážku a popojížděl si kočárkem tak, aby to viděl... dcera zase vláčky z vláčkodráhy organizovala večer do depa a ukládala je ke spánku... Vláčky (vláčci?) měli bohatý sociální život, na kolejích se potkávali a kamarádili se.
Dcera je blázen do koní, chodí se o ně starat, čistit, mazlit, ošetřovat (ona je ten typ, co se zájmem půjde čistit hnisající boláky a tržné rány). Syna koně zajímají stylem "kam mě odveze" (jezdíme na nich do hor).