Vlad, k soudu se nechodí pro spravedlnost, k soudu se chodí pro rozsudek.
Když jsem se rozváděla, ještě hypotéky neexistovaly, ale my jako manželé odkoupili od mého bratra jeho polovinu nemovitosti, ve které jsme bydleli. Soudu bylo naprosto šumák, že jsme do SJM koupili polovinu nemovitosti, s vypořádáním SJM neuměli pracovat. Tudíž mě při majetkovém vyrovnání odsoudili k tomu, abych tu koupenou polovinu zaplatila 2x, poprvé abych vyplatila manžela a podruhé to zaplatila bráchovi, protože exmanžel by mu nedal ani floka. Tudíž jsem soudní rozsudek hodila za hlavu, syslila 3 roky peníze na knížku, a v okamžiku, kdy uplynula soudem určená lhůta, tak jsem nechala na základě soudního rozsudku nemovitost přepsat na svoje jméno a následně jsem vyplatila bráchu. Klidně mě exmanžel mohl žalovat a na základě soudního rozsudku by na to měl plné právo. Holt jsem zariskovala, protože jsem si říkala, že když se rozdával zdravý selský rozum, tak snad soudce asi chyběl.