tak jsem asi chlap.... za koníčky (moje) se u nás utrácí horem dolem, kupují se výbavy, teď "se" stavěla boulderovka... o kozách a slepicích ani nemluvě (když jsme spočítali, na kolik nás přijde jedno vejce, když se započítají věci jako stavba kurníku a oplocení, tak manžel tvrdil, že ta vejce musí být zlatá)... jo a na víkendy jezdím v 90% případů taky já

Ale jinak - lezení v těhotenství a v době, kdy byly děti mimina, mi nepřišlo jako dobrý nápad. Později jsem se k tomu vrátila, ale když jsem v noci hledala slaňák na El Capovi a doufala, že to nevezmu po hlavě do údolí a něco nepopletu a nezabiju se, tak mi došlo, že to není fér vůči těm dětem (kteří by byli sirotci jen kvůli "koníčku"). No a teď se překulila padesátka, nějaké operace a zdravotní komplikace, a už prostě "nemůžu" - jako ta fyzička prostě není a už nikdy nebude taková... plus mám pocit, že už chci žít na pohodu, a ne se někde honit... takže mám letos víc naběžkováno než nasjezdovkováno, už jsem strašně dlouho nebyla na kole (pže mě šíleně nebaví) a tak... prostě se to změnilo... a na El Capa už asi nikdy nevylezu a vůbec mi to nevadí... když si představím, co by to zase bylo za rychtu... brrr...