Valkýro, tak já jsem byla nezaměstnaná v době krize, kde jedním z byznysů bylo furt radit nezaměstnanejm, co mají dělat, vzala jsem si za své, že musí 8 hodin denně "pracovat" (hledat inzeráty, odpovídat na ně, chodit na pohovory). No, pěkně jsem jim nalítla, ale zase jsem se zabavila.

Probíhalo to přes půl roku, bylo to objektivně nejstrašidelnějšé období z hlediska vlastního sebebevědomí, připadala jsme si opravdu jako největší loser na světě, nechtěli mě ani za pokladní na blízké benzínce, nenarazit na cestovku, asi žeru antidepresiva, ke konci(to už jsem rezignovala na lítání po pohovorech) už mi dělalo problém vylézt ráno z postele a dojít k oknu. Pak jsem pochopila, že jsem nebyla žádná výjimka a že to vlastně mělo logiku, srovnala jsem se a v CK jsme zažila jedno z nejhezčích (i když bláznivých) pracovních období.

A drsné životní příběhy mě teprve čekaly

Nepitvej to, jsi skvělá holka.