Boze, mám nekdy pocit, ze jako lidstvo prezijeme spoustu valek a pak nás porazí, ze nám někdo rekne, že jsme introverti.

Musím říct, že mi příliš nevyhovuje to dnešní všeochranitelstvi všeho a všech. Hlavne aby miláčkovi neřekli někdy něco špatně, aby nemel trauma.
Naopak si myslím, že ani naše děti ani ty cizí se nebudou chovat po vzoru Mirka Dušína. A lepší, když si zvyknou na občasné nepohodlí a že lidi prostě nejsou dobří a hodní za každých okolností. Tím, že jim všechno umeteme, nekřičíme, nehubujeme, nebijeme, mluvíme vždy za kazdych okolností super profesionálně je ponekud ochuzujeme o to, zvyknout si na holý zivot.
Ty deti se pak sesypou při první blbé situaci.
Jasně, nemluvím o šikane, ale spíš nalepkovani, označování.. sakra proč bych to měla jako řešit?