Kuličko, já jsem byla přesně takové úzkostné dítě, které nechtělo jít do instituce. Jenže moje matka byla samoživitelka, a musela jít do práce, tak na to nijak nedbala. Prohlásila, jen syp, oni ti tam hlavu neutrhnou, a bylo to. Takže jsem šla a postupně se otrkávala. Samozřejmě, kdyby byla bývala řekla, miláčku, tak tam nechoď a budeme spolu doma, tak bych byla radostí bez sebe. Jenže teď vidím, že by ze mě vychovala křehkou květinku, s kterou by se v dospělosti stejně nikdo nemazal a byla bych z každého neúspěchu či jen blbého pocitu vykolejená a asi i na antidepresivech, možná i na drogách.