Tak tohle mám přesně naopak. Vlastní děti mi energii většinou berou dost. Mám je ráda, ale vůbec mi nevadí si od nich odpočinout. Asi že je tam častější nutnost se do jejich aktivit zapojit, dělat třeba to, co se mi až tak nechce, jen proto, že vím, že ony to potřebují.

Ve škole mám osobní nesoulad s některými kolegyněmi, ale stačí mi zavřít dveře třídy a jsem jak v jiném světě. Někdy mě vyčerpá náročná hodina, kdy to drhne, děti nejsou naladěné, takže prudí, nebo jde třeba o učivo, které mě až tak nebaví, to pak potřebuju pauzu, ne že ne. Ale není to o přítomnosti lidí, ale protože mi něco nešlo.

Já nechci psát, že mě děti nabíjejí, protože na tyhle věci kolem proudění nějaké energie až tak něvěřím, ale cítím se mezi nimi dobře. A často i teď v online verzi, ale i za běžného provozu klidně zůstanu sedět ve třídě a poslouchám, co říkají, sleduju, co dělají, občas třeba něco prohodím....u malých tedy někdy utíkám, protože po mně něco aktivně chtějí, takže když potřebuju dokončit nějakou svou práci, tak musím pryč. Taky mi vadí hluk, tak před ním taky někdy uteču. Ale co se týče jen samotné přítomnosti, hemžení a toho, co děti dělají, tak v tom je mi prostě dobře.