Monty,

to máš těžký.

Taky se mi nechce pořád někomu dokazovat, že tuhle práci umím. Kdyby bylo možné, aby učitel s desetiletou praxí šel a udělal státnice, klidně i s obhajobou diplmky, jdu do toho. Ale abys vůbec mohla, musíš stejně 5 let někam chodit, něco plnit, něco odevzdávat. A pokud to neuděláš, je úplně jedno, jak dlouho jsi okolím uznaná a uznávaná jako způsobilá, možná i dobrá, oficiálně jsi nula.

Takže ač sama jsem příznivcem spíše toho systému, že by měla být volba, jakým způsobem znalostí dosáhneš a jak je prokážeš, protože pro někoho je příjemnější průběžné dokazování a řízené nabývání znalostí, pro někoho naopak, tak jinou možnost, než se podřídit zaběhnutému systému momentálně nemám, a čakat, až se to změní, většinou není čas. Sám člověk nic nezmění a těch, co v tomhle touží po změně, je zejména mezi vlivnými sakra málo.

Takže sice rozumím, o co ti jde, ale v tomto případě bych prostě šla cestou nejmenšího odporu. A pokud hrozí, že známky budou mít vliv na přijetí na vysněnou školu, tak bych se prostě kousla. Můžu bojovat se systémem, ale ne za cenu vlastního sebezničení. Já jsem tedy i k tomuto kroku odhodlaná, ale řekněme, že já už svého profesního cíle, byť na kratičko, dosáhla. Takže co bude dál, už není tak důležité.