.libiku, já jsem třeba dostala výpověď v 90.letech. Jenže já si - na rozdíl od podnikového právníka - přečetla Zákoník práce. Ta výpověď byla neplatná. Tak jsem těsně před skončením pracovní doby v den před skončením výpovědní doby donesla papír sekretářce ředitele s odůvodněním, že výpověď, kterou mi firma dala, je podle paragrafu xx ZP neplatná a skončí v okamžiku, kdy najdu "jinou vhodnou práci". Na další den jsem si pro jistotu vzala dovolenou, byl to stejně pátek a já si nechtěla kazit den a dobrou náladu. V době kdy se fabriky pokládaly jedna za druhou a nezaměstnanost letěla nahoru raketovou rychlostí, bylo nalezení jiné práce čirá utopie. Výsledkem toho bylo, že ředitel řádil jak černá ruka, řval, až se třásly okenní tabulky, a právníka postavil do latě. Načež se právník naštval a dal výpověď on. Já pak ve firmě zůstala dalších 3,5 roku, než se mi podařilo najít "jinou vhodnou práci". Ve výpovědní době jsem si jezdila na výlety, protože jsem měla každý týden nárok na 0,5 dne placeného volna na hledání zaměstnání, což se dalo spojit a jedou za 14 dní si vzít celý den volna. Razítko na propustku, že jsem "sháněla práci" se dalo sehnat vždycky, třeba i na vrátnici. No, a těch 3,5 roku jsem pro firmu vymáhala dluhy. Můžu ti říct, že to byla naprosto dokonalá škola účetnictví, makro- i mikroekonomiky, práva a veškerých souvisejících oborů. Taky se mi to pak v praxi i v životě velice hodilo.