Sedmi, já nikdy nepochopila, proč jsou tak adorovani lidí, co tvrdě makaji. Jako jasně, nikdy jsem nechtěla být na dávkách a neživit se prací, ale takové to dřít od rána do večera, honit se, stresovat to jsem nikdy nechtěla. Naopak by se mi právě líbilo mít vyřešené bydlení a dělat třeba jen na půl úvazku, brigády nebo to, co by mě fakt bavilo a nemusela bych se ohlížet na výši výdělku. Kdysi jsem se seznámila s jedním Francouzem, byl to učitel na střední škole a ten vždycky jeden rok učil, našetřil si a druhý rok cestoval. Pro mě úplný ideál, záviděla jsem mu.