Chci tím, říct, že pokládám za šťastnější životy, kde je z poměrů jasné, že "kluk bude kovářem a holka švadlenou" a nikdo nezkouší novinky proto, že maturita nebo diplom je v kurzu. A pak se objeví někdo, kdo fakt nechce být švadlena a kovář, ale architekt či hudebník, kousne se a je šťastnej. Realita ale je taková, že funguje spousta formálně vzdělaných lidí bez valné šance na uspokojivou práci nebo výdělek a ze vzdělání se ztrácí ta radost z podstaty.

Ve svém rodinném příběhu cítím největší hořkost právě z té veterinární praxe na sš. Přitom to nebyla tak "vymyšlená" volba, žijeme vedle veterinární kliniky, známe se s majiteli, nebylo to bez představy. Ale dneska mi ve stínu zavřené Mariánské Týnice (miluji to místo, tam zajeďte) došlo že.. , no že člověk nemá chtít moc nebo má chtít opravdu..