Hele, jak to popisuješ, tak bych rozšířila pohled na celou situaci kolem jídla. Možná je to taky svým způsobem důsledek omezení při pandemii, nemožnosti dělat obvyklé věci, nucený pobyt doma, nástup puberty, možná jídlo jako skoro jediný zdroj příjemných pocitů, když je jí jinak ouvej, kdoví. Asi bych zkusila i nějakou terapii, kde byste jako rodiče byli zapojeni, koukni třeba na Mgr. Janu Divokou, ta se dětskou obezitologií zabývá jako psychoterapeutka (https://janadivoka.cz/o-mne/cv/), pokud aktuálně má úvazek i někde ve zdravotnictví, tak by to mělo být i na pojišťovnu (svého času ve zdrav. pracovala, teď nevím).