Myslím, že děvčatům nejde o zánik organizovaného, odborně vedeného, státem garantovaného vzdělávání, ale jeho modifikaci.

Jako "normální život" uvádí Luthienka právě NEsezení na zadku (s mobilem), ale kydání hnoje, iks hodin denně venku (skutečně venku, nikoli ve třídě) a stýkání se s lidmi, se kterými se člověk vidět chce, se kterými se cítí dobře.

Třídní kolektivy jsou umělé absurdní prostředí vrstevníků, které se nikdy poté již nevyskytuje - tedy trénink vyjít s nimi je zcela zbytečný.