Přesně to mě napadá - před 25 lety jsem začala učit. Fakt jen učit. Bavilo mě být třídní - měla jsem svoje děti.
Pak integrace, proč ne, nová výzva, zajímavá setkání. Ale počet setkání stoupal, zabírala celé přestávky, mám ve třídě 7 dětí s nějakým "papírem".
Pak covid, takže online, posílat práci mě fakt nebavilo. Na začátku synův youtube kanál, pak škola dodala teams a zase si to sedlo.
Na podzim místo opakování, algebry či aritmetiky radši natvrdo geometrie, protože bylo jasné, že to prezenčně v té škole dlouho nevydrží.
Takže jo, nevydrželo, teď už nám došlo počítání, geometrie po síti - proč ne. Dnes jsme si fotili a ukazovali úhloměry, aby každý věděl, jak přiložit a změřit úhel právě tím svým. Teď jsem měla pár soukromých hovorů s jednotlivci, aby to zvládli, dopol se jim nedařilo.
Virtuální tabule už je k ničemu, potřebují vidět moje ruce, papír, kružítko, úhloměr, takže kamera přilepená na lampičce nad papírem - další výzva.
V Po a Čt ranní covid testy, máme ty s 15 min čekáním na výsledek. I když děti fakt přijdou hodně brzy, stejně první hodina nezačne včas, protože pár testů nic neukáže a jedou se celý znovu.
Pokud by někoho napadlo, že bych měla učit o prázdninách, tak si tam může učit sám.