" Nikdy jsem se necítila tak v pasti jako ve škole a na gymplu (a to jsem neměla problémy se šikanou nebo že bych byla bez přátel). Postupně mi to ale víc a víc docházelo. Parta lidí, se kterými musím být a k tomu učitelé - nadřízení, které si nemám šanci předem vybrat, ani později změnit. Přijde mi to skoro jako vězení. V práci je to prostě už pak jiné."

Mě by zajímalo, co vás tak láká na tom , žít sen o své vlastní introvertní komplikované duši. Cítit se ve škole jako ve vězení, sebemenší stres a tlak (školní) popisovat pomalu jako nevratné poškození. To mi už nepřipadá zcela zdravé.