Není to tak dávno, co jsem tu psala, že mám chuť v práci skončit. No, ne že by třeba dneska ta chuť nebyla také, ale změnily se okolnosti.

Byla jsem požádána o zaplnění místa druhého zástupce ředitele. Tedy pozice, kterou neoficiálně už druhý rok dělám, co se týče administrativy a organizace školy, ale bez všech pravomocí a také povinností, které se na pozici vážou. To mi umožňuje dělat jen to, co chci a na co se cítím.

Jsou zde ale speciální okolnosti. Nejde totiž ani tak o mě, ale o to, aby zůstala ve funkci naše hlavní paní zástupkyně, která je skvělá, ale má k tomu plný úvazek ve třídě, kde ho nelze snížit, takže pak zůstává v práci do večera a trpí její osobní život. Teď jí tedy pomáhám v rámci možností, ale bez pravomocí, takže u dost věcí musíme být spolu (nemám přístupy do systémů) a něco dělat nemůžu, i když by jí to pomohlo (nejsem vedení).

Navíc já nikdy ve vedení být nechtěla, nemám tyhle ambice, a součástí funkce jsou i činnosti, které neumím a nechci dělat. To se sice dá papírově ošetřit rozdělením kompetencí, ale známe to, papír snese vše, jde spíš o respektování těch pravidel od okolí a tak se něčemu vyhnu asi jen těžko.

No a v neposlední řadě to zase rozvíří bouřlivé vody, které současná paní zástupkyně klidní, protože vzhledem k pracovní pozici stojí mimo hlavní proudy, které se nám ve sboru střetávají. Já bych do toho vnesla dost výraznou nerovnováhu, některé služebně starší kolegyně by z toho mohly mít ujímání a dát mi to dost drsně najevo. A já nejsem zrovna stabilní osobnost.

Když do toho nepůjdu, nejspíš to současná paní zástupkyně vzdá a na její místo nastoupí někdo pro mě více či méně nevyhovující, navíc tím přijdu o možnost podílet se na tom, co mě na téhle práci baví (třeba tvorba rozvrhů ).

Já bych tedy nejradši zachovala stav, jak je, ale zdá se to být déle neudržitelné. Jsem si vědoma svých velkých slabin pro tuto pozici a mám strach z té nerovnováhy, která nastane, ale zase mě láká možnost ovlivnit organizaci školy v tom, v čem jsem se doteď musela podřizovat, případně trpět neřešení.

Všechny úvahy tedy zatím dospěly k tomu, že výhodnější je do toho jít. Ale třeba jsem na něco podstatného zapomněla. Třeba mi něco nedošlo. Napadne někoho něco, proč by do toho za zmíněných okolností nešel?

Musím se rozhodnout docela rychle, protože je potřeba začít řešit úvazky a jde tedy i o to, kolik budu učit hodin....