My budeme teď mít 18 let od svatby, 22 let spolu. Bohužel mám pocit, že jak děti rostou a osamostatňují se, přestává muž mít pochopení pro rodinné akce a jede sám na sebe. On je dost samotář a introvert, což tedy v době chození dovedně skrýval (seznámili jsme se při společenské akci a trávili hodně času v partě, takže mě nenapadlo, že je raději sám).
Navíc tam jsou odlišnosti kvůli výchově v dětství a teď tomu tedy přidal hřebíček do rakve HO. Je nás tu moc na celkem malém prostoru a muž se odtahuje čím dál tím víc. Je mi to líto a nevím co s tím. Kdykoliv navrhnu něco spolu, řekne mi, že by byl raději sám doma. Do jisté míry to chápu, kdyby to bylo vyváženější, tak by mi to nevadilo, ale vzhledem k tomu, že bojkotuje dlouhodobě vše, říkám si někdy, co ho tu drží. Přitom spolu jinak vycházíme pořád dobře, ale společné trávení času nula, mám pocit, že s námi bydlí jen ze setrvačnosti (a samozřejmě SJM, to dělení by byl opruz).