Kuličko,
tak já měla šetrnou babičku a hýřivou matku. Ovšem matka z mého pohledu vždycky utrácela za hrozný kraviny - skleněný zvířátka, porcelán, různý "dekorativní předměty"... A taky si potrpěla na "výhodné nákupy", jak bylo něco ve slevě, musela to mít, i když to nebylo k ničemu - trička, co nikdy nevzala na sebe, jednou se ségrou přinesly domů snad dvacet plyšových čápů, protože "jeden stál jenom deset korun". Od té doby, co je v důchodu se ovšem změnila téměř v babičku a šetří, částečně tedy z nutnosti, protože holt ten důchod není nic moc.
Já strašně nerada utrácím za věci, co jsou k ničemu. Včetně dekorativních předmětů. Nenapadlo by mě něco koupit jen proto, že je to levný, když to k ničemu nepotřebuju a jen by to zabíralo místo. Ale neberu to jako "šetření", to neumím a umět to ani nechci, je to jedna z mála věcí v životě, která by mě fakt těžce frustrovala.