Jsem zmlsaná a vybíravá. Hotové zmrzliny už nekupuju prakticky vůbec (až na obligátního Mrože), točenou si dávám přes 30 let ve Světozoru, kopečkovou v Berouně na náměstí (rakytníková, arašídová, pistáciová - ach!).
Dětem koupím víceméně kdekoli, sama nemusím. V cizině se řídím především barvami zmrzliny, podle odstínů odhaduju, kam jsme to vlezli, a jaká je šance na něco poživatelného.

S nostalgií vzpomínám na Mexiko (v jednom městě jsem každý den večeřela mangovou zmrzlinu) a na Paříž (4 kornoutky karamelové zmrzliny se slaným máslem za 1,05 eur, akorát mi jich vždycky půlku spolubydla sežral - "Je t""ai piqué une glace" používal místo pozdravu.).