Milé dámy,
jak byste hodnotili nebo definovaly tento vztah. Bývalý kolega byl přeložen před několika měsíci na naše oddělení. Nikoho tam neznal jen mě, práce úplně nová , potřeboval intenzivní trénink.Protože jsme spolu již pracovali dřív ( krátce ) byl přiřazen ke mně. Po nekolika dnech jsem si všimla, že kolega je velmi smutný, slzy v očích, myslela jsem , že covid v rodině... ale svěři se mi , že jej opustila přítelkyně se kterou plánoval být celý život...byl na dně, povzbuzovala jsem jej slovy( že bude lépe atd .) pomáhala činy ( v práci když nevěděl...). tuto podporu velmi vítal a přijímal. Lidsky jsme si rozuměnli. Byli jsme denně v kontaktu přes chat .Nyní to jsou již 3 měsíce, když jsem se ted´po delší době viděli( předtím vše HO ) připadal mi již velmi fit,fyzicky i psychicky oproti začátku roku....
Je to milý, vtipný hodný muž. ( přítelkyni novou jistě najde ). Ale co ted´dál s tímto naším "terapeutickým v podstatě vztahem " ? Přátelství to není, čistá kolegialita také ne, neflirtujeme spolu.....Moje cynické já mi říká, že jsem byla převozník , moje lepší já, říká , že jsem pomohla člověku v nouzi. Co myslí zdejší moudré ženy ? A co dál?