Ropucho, vždyť já jsem se v první třídě ještě učila psát špičkou a nasadkou, v každé lavici byl kalamář. Plnící pero bylo až od druhé třídy, propiska někdy v páté. Auta, jako Spartak, Oktávka nebo Felicie tehdy byla vrcholem moderního dysajnu, a dnes jsou to veteráni. A potkat tehdy na silnici koně s povozem nebo bryčku nebylo nic divného. V tramvajích jezdili průvodčí a lístek stál 60 haléřů, na každé zastávce průvodčí prodal všem, co přistoupili, lístek, procvakl ho kleštičkami a potom teprve zatáhl za šňůru, zacinkal a mohlo se jet. Připadám si jako když tátův dědeček vyprávěl jak bojoval na Piavě. Jojo, stařenka jsem.