Já jsem takto při povodních v r. 2002 navigovala dceru. Ona se vracela stopem z Francie, jela s českým kamioňákem. Oni sice rámcově věděli, že v Čechách jsou povodně, ale protože ještě v Německu neměli - a ani mít nemohli - ty správné informace o situaci v Čechách. O skutečném rozsahu povodní neměli ani potuchy. Zprávy viděli až někde cca 100 km před německo-českými hranicemi a byli doslova zděšeni, když viděli, co se vlastně v Čechách děje. Tak jsem je navigovala, kam mají jet a který most je průjezdný, protože ten kamioňák se potřeboval dostat ve směru od Plzně někam ke Hradci Králové. Jenže kudy, když jediný průjezdný most přes Vltavu byl Barrandovský v Praze, že? Tak jsem je zanavigovala tam, oni cestou valili oči a zírali na rozvodněnou Vltavu. Dcera chtěla původně jet z Prahy vlakem rovnou domů, ale když viděla povodeň v Praze, hodila bágl do úschovny a půl dne jezdila po Praze a fotila jak divá, protože takové boží dopuštění se taky hned tak nevidí. A navíc v Praze byla tehdy veškerá MHD zdarma, tak se mohla přesunovat dle libosti. Kamioňák jí tehdy po příjezdu domů volal a moc děkoval za cennou službu, protože bez mojí navigace (měla jsem k dispozici internet a čerstvé zprávy) by uvíznul někde v Berouně a vůbec by se byl domů nedostal. Takto prý byla i manželka šťastná, že je doma ve zdraví.