Přidat odpověď
Já v šanonech nevidím "dar". Patří pro mne do kategorie "přenechám za odvoz" - krabici oblečení po dětech 1-2 roky, kde nebudu přebírat mikinky od tepláčků, ikea tašku šanonů starých 30 let (dostala jsem nedávno a s povděkem přijala), přebytek sadby rajčat, dřevo na topení, které musí zmizet dnes. Chci bez výhrad - nechci. Obojí je stejně správně. Pak jsou dary jak tady zaznělo - poukaz nebo peníze na něco. Je fajn, když je to na něco, co jsme chtěli my a sbíráme peníze, ale poprali jsme se i s matčiným "tady máte x tisíc, ale není to na kola, která chcete, ty by vám beztak někdo ukradl. Kupte si něco trvanlivého." A tak Blančetovi 5 let po svatbě přišli k televizi, kterou vzhledem k frekvenci (ne)používání vlastnili asi 18 let. Tohle ale bylo spíš o rodinných vztazích jako takových. Ale zase děti znaly Večerníčka. No a pak jsou dary s podmínkou ze strany obdarovaného - čisté, vyžehlené (nežehlím) oblečení na charitu, potraviny do sbírky v nějakém složení, drogerie do postižených oblastí. Souzním, daruji. Přijde mi to přestřelené, povýšené (tak na mne občas působily požadavky některých dětských domovů na dárky na Vánoce), nezúčastním se. Nevidím v tom rozpor, pokaždé mám minimálně dvě možnosti.
Předchozí