Jako dítě a mladistvá jo, to jsem ještě nebyla názorově a finančně svobodná, v područí darujících. Navíc se musel projevovat patřičný vděk a já nevěděla jak patřičně. Takže mě dary s podmínkami přestaly bavit. V dospělosti přijímám jen dary nepodmíněný a z lásky bezpodmínečné. stejně tak rozdávám. Já teda na dary moc nejsem a hlavně si nechci darem komplikovat život. Dar vlastně může být strašně otravná věc. Což by neměl. Někdy dar i vyhodím nebo daruju , což v podmínkách určitě nebylo.
Osud mých darů mě nezajímá a když chci někomu něco dát nebo směnit, tak se zeptám a domluvím.