haha - bezstarostně se válet v pokojíčku u rodičů? To jsem já nezažila,bohužel. Ani jsem jako jedináček nikdy svůj pokojíček neměla,a pobývat celé dopoledne v posteli,to se fakt za socíku nenosilo (za to ted si to užívám o to víc).

Takže bylo na bíledni,že dost lidí z naší generace mělo svůj život,i jako studující a pak bylo zcela samozřejmé a normální, že po studiu jsme si vykvačili každý po tom svém životě.Asi i proto,že kolem nás nikdo nenašlapoval zrovna po špičkách,když jsme ještě bydleli doma a dostatečně si nás nehyčkali A dobře dělali!