Asi bych v tom hledala nějaký psychický problém, depresi, sociální fobii, něco nerozpoznaného včas...asi by bylo zajímavé vědět, jaký byl třeba před pár lety, jestli ho tak dostal nějaký neúspěch, nebo něco jiného...a samozřejmě bych asi viděla chybu u rodičů, kteří ho v tom životě podporují, my taky bydleli dlouho doma, ale už jsme si vydělávali a přispívali na domácnost...a taky doma našim pomáhali...jako chápu, že pro některé rodiče není problém finančně takhle dítko vydržovat, ale dělají mu tím trochu medvědí službu...u nás byla vždycky samozřejmost, že každý, kdo v té domácnosti bydlí, do ní něčím přispívá...a kdo nemůže penězi, tak minimálně aspoň tou prací...a k tomu vedeme i syna...tomu je sice teprve 13 a je těžce v pubertě, takže je to někdy náročné, ale ve 25 letech už bych ho v ničem takovém nepodporovala, snažila bych se mu pomoct, poradit, navést, jak si co má vyřídit a zařídit, ale trvala bych na tom, že nějak už by se měl osamostatnit...