Valkýro, byla jsem smutná, můj MM byl velmi pracovitý muž a neuměl si odpočinout od práce hlavou ani na minutu. Já jsem se na práci vykašlala, abych se o něj mohla starat, nepočítala jsem, nějak jsme to udělali (mírně nás podporovali jeho rodiče z úspor, byli vděční, že není v ústavu), já jsem se potom stala vdovou s nějakoým základním státním výživným a měla jsme možnost pronajmout půl baráku za půlku tehdejšího nižšího platu.
Ne chtěla jsem ani hadry, ani kina ani dovolené.

Pozvolna se to změnilo, práci jsme dostala "na doporučení" (člověka, co nemohl posoudit, jestli ji umím).