Kdysi jsme likvidovali firmu a postupovali jsme tak, že se něco prodalo, něco docela za levno, hodně se rozdalo. Bylo mi třeba líto vyhodit vcelku kvalitní telefonní ústřednu s asi 12 telefony, částečně digitálními, částečně analogovými. Rozeslala jsem maily okolním školám, pokud to chtějí, ať se ozvou a přijedou si. Ozvaly se čtyři školy, jedna z nich si to odvezla i s návody a s údajem, kdo jim to zapojí, protože tu ústřednu zná a nám ji zapojoval a opečovával, uměl připojit i ty telefony.
Nábytek se prodával za cca 200,- Kč/skříň a ještě se to zdálo mnoha lidem drahé. Šanony se rozdávaly zdarma. Odvezla jsem jich asi 50 různých velikostí známé účetní s tím, ať klidně podaruje své známé. Já vím, že šanon stojí cca 20-50 Kč, ale proč je má někdo kupovat, když se tu nabízely sice použité, ale stále použitelné zdarma? Co bylo naprosto nepoužitelné, skončilo v kontejneru na tříděný odpad, popř. ve sběrném dvoře. Dodneška mám odtud šanony a plastové euroobaly, dneska jako když to najdu.