Ne, já mám ráda své soukromí a neumím se moc přizpůsobovat. Stačí mi dohadovat se doma a to nás není 16.
Natrvalo sdílená kuchyně a sociálka s dalšími x lidmi, to je pro mě představa pekla. Nebo nutnost neustálé komunikace s tolika lidmi. Nemluvě o rizicích nabourání partnerského vtahu.
Kdybych se měla zamyslet, za jakých okolností bych do toho šla....Možná kdybych byla osamělá bez rodiny a měla dítě, děti, se kterými bych potřebovala někoho "v zádech" pro nemoc nebo horší chvíle, tak by mi to přišlo, že obětuju soukromí a získám zázemí.