Teď už ne, ale za mlada, nebo kdyby přišla nějaká katastrofická situace, tak si umím představit, že by to bylo i fajn. Lidi se často zbytečně izolují. Kdysi jsme uvažovali o sestěhování do jednoho místa s několika rodinami, ale na nás už nedošlo, ale několik rodin se takto sestěhovalo (myšleno do několika rodinných domů, ne jako tlupa). Teď bydlím v místě, kde spolu lidi hodně pečou, děcka věčně u někoho nasáčkovaní (často u mě), rodiče se znají, děti berou na akce. To se mi dost líbí a děti jsou šťastné jak blechy .
Ale měla jsem i období, kdy jsem chtěla hlavně soukromí (a pořád ho občas hodně potřebuju). Život v komunitě je v mnohém osvobozující, vždy ti má kdo pomoci. Třeba mne kdysi lákal kibuc.