"Alena dodává, že si pak na klín dala tašku: „Snažila jsem se jeho ruku chytnout, abych mu zabránila, aby mi ji dával mezi nohy. Trvalo to určitě hodinu, během které mi opakovaně šeptal do ucha, kdy si zašukáme, že chce jít na záchod mě ošukat, že mě chce šukat a tak pořád dokola. Zabraňovala jsem mu, aby se mi mezi nohy dostal. Síla stisku se stupňovala a bolelo to. Později jsem zjistila, že mi tím opakovaným pevným stiskem nohy způsobil několik modřinek.“ Obě ženy se shodují, že v kupé plném lidí bylo těžké se proti takovému chování pořád ohrazovat – vlak byl plně obsazen lidmi, ony byly na svých místech, ostatní kupé byla plná a jinam si sednout nešlo."

Pro mě nepochopitelné, že bych seděla hodinu na místě, když mi někdo působí bolest (nemluvě o kecech o šu.ání). A co ta kamarádka, ta taky byla paralyzovaná pohledem na Feriho?