Však já jeho práva znám, vtipné je, že mi před pár týdny vyloženě řekl, že to nechá na mě.
Ostatně jako vždy, neměla jsem důvod nějak odkládat nasazení léků, dceři je 17, bere již pravidelně i jiné léky a je plně schopná si užívání ohlídat sama.
Ale její otec zjevně nechápe, co její diagnóza znamená, radí se s lidma, co tomu ani za mák nerozumí a mně neřekne ani ň, zato dceři řekne plno nesmyslů.
Zprávu jsem mu samozřejmě přeposlala.
Navíc si nemyslím, že může jednostranně rozhodnout o neužívání předepsaných léků. V podstatě bych se mohla s ním o to soudit, že potenciálně svévolně poškodil zdraví dítěte. Což samozřejmě dělat nebudu, ale není to jako rozhodovat o zájmové činnosti nebo vybavení na sport.