To je moc zajímavé téma. Na jednu stranu chápu to, co píše Delete, mám takovou zkušenost z dětství. Od mala jsme dělala gymnastiku a hrála na klavír, máma mi nedovolila přestat, ačkoliv v pubertě jsem si to moc přála. Takže jsem skončila až týden po maturitě:) Nemůžu říct, že bych nějak moc trpěla, ale poslední léta mě (zejména ta gymnastika) moc nebavila a občas jsem chodila "za trénink". Ještě jsem chodila na francouzštinu, ale tu moc neumím, protože jsem školné utratila za lístek na Nicka Cavea do Lucerny... no každopádně, své děti vychovávám liberálněji, dcera je od 12 na intru v Sasku a tam chodí na 1 až 2 kroužky se spolužačkami (je to podmínka školy, že mají i nějakou mimoškolní zájmovou aktivitu), obvykle si volí nějaký běžný sport (plavání, frisbee apod.) Ale zároveň musím napsat, že jsem i ráda, že jsem se tak dlouho gymnastice a klavíru věnovala, mám díky gymnastice dobré držení těla a mohu si občas zahrát na klavír se synem čtyřhru. Ideální by asi byl nějaký balanc mezi představou rodiče, co je pro jeho dítě správné a svobodnou volbou potomka.....ale to je v některých případech dost obtížné realizovat.